Seminární práce - Konflikty a mediace jako způsob řešení problémů

Co je to konflikt

Konflikt je sociální skutečnost, kdy proti sobě stojí nejméně dvě strany, mající odlišný pohled na určitý fakt či skutečnost nebo odlišné zájmy.

Konflikty lze rozdělit do několika skupin:

• Systémové konflikty
• Politické konflikty
• Vnitrostátní (případně vnitrostátní s možností mezinárodního přesahu)
• Mezinárodní

Konflikt se může odehrávat jak s použitím násilí, tak také bez jeho využití.

Konfliktní situace se vždy skládá z konfliktního jednání, neslučitelných zájmů (vzniklých kvůli nedostatku dostupných řešení) a aktérů konfliktu (nebo take stran konfliktu).

Cyklus konfliktu

• Základ konfliktu
• Odhalení konfliktu
• Eskalace (vystupňování) konfliktu
• Deeskalace
• Důsledky konfliktu

Krize

Krize je typ konfliktu, který se vyznačuje nenadálým přílivem nečekaných událostí a nepřátelských akcí, které způsobil již existující konflikt. Jako příklady těchto akcí lze uvést:

• Pocit značného nebezpečí
• Pocit časového tlaku při rozhodování
• Nepředvídaná akce oponenta

Válka

Válka je již velmi rozsáhlým typem konfliktu. Jedná se o násilný konflikt mezi dvěma a vice organizovanými skupinami, které buďto jsou vládou, nebo se vládu snaží získat. Dalším důležitým kritériem je také minimální limit obětí, které musí konflikt mít (konflikt nelze považovat za válku, pokud má méně než tisíc obětí).

Válka je take konfliktem s jasně označeným rozsahem.

Válku je možno dělit podle území na vnitrostátní a mezinárodní.  Dále je pak možno dělení podle motivů na válku kvůli zisku, strachu nebo z pouhé zásady. Z hlediska použitých prostředků se pak rozeznává válka totální a omezená.

Obecně se způsob vedení války vyvíjel podle výzbroje a taktických poznatků dané doby. V průběhu historie se proto způsob válčení vyvíjel od prostého čelního střetu dvou armád přes taktické využití jízdy a střelectva, formace střelců s mušketami a tak dale až do dnešní podoby spíše partyzánské války.

Podle některých teorií (Talbott, Rummel) demokracie představuje poměrně konkrétní prostředek k odstranění násilí jako prostředku, pomocí nehož je dosahováno jak vnitřních, tak vnějších politických cílů.

Mediace jako způsob řešení konfliktů a krize

Mediaci v České Republice uskutečňuje prostřednictvím zákonů 257/2000Sb. a 202/2012Sb. asociace mediátorů České Republiky.

Mediace má poměrně široké využití, například v rodinných sporech, při rozvodech, sousedských konfliktech, vyhrocených konfliktech na pracovišti, konfliktech ve škole, komunitě či zdravotnictví.

Mediace je poměrně zásadně ovlivňována charakterem konfliktní situace (bohužel ne vždy je možné dospět k dohodě) a schopnostmi mediátora.

Mezi základní principy mediace patří:

• Dobrovolnost
• Důvěrnost a důvěrná atmosféra
• Změna soupeření na vzájemnou spolupráci
• Orientace na budoucnost
• Neutralita
• Hledání nových možností
• Pochopení odlišností
• Převzetí zodpovědnosti
• Svoboda rozhodování

Historie

Ve své podstatě má smírčí řešení konfliktů svůj základ již ve starověkých filosofiích. V průběhu středověku pak bylo v trestním právu zakotveno budování tzv. smírčích křížů jako způsob řešení některých trestných činů.

Od druhé poloviny dvacátého století se pak objevuje mediace jako metoda mimosoudního řešení některých méně závažných trestných činů.

Základní elementy

Mediátor je neutrální osoba, která zprostředkovává komunikaci směřující k vyřešení konfliktu pomocí dohody.

Mediační dohodu pak musí písemně uzavřít obě strany konfliktu. K jejím náležitostem patří podpis obou stran konfliktu, datum uzavření a podpis mediátora, kterým je stvrzeno, že mediační dohoda byla náležitě uzavřena v rámci mediace. Tato dohoda take upravuje práva a povinnosti všech stran konfliktu. Za její obsah pak jsou odpovědné pouze strany konfliktu.

Je však take možno uzavřít dohodu o nedohodě, kterou strany výslovně sdělují, že nehodlají dale pokračovat v mediaci.